Máme toho spoustu :-)

Cena Floccus

Řídí se aktivním přístupem k životu a ráda by se jednoho dne podívala do Bruselu a do Chorvatska. Nejraději má čokoládový koktejl a rajskou omáčku, z barev by si nejraději vybrala růžovou. Zdenka působí v kavárně Bílá vrána, která dává práci lidem s handicapem.

Za kavárnou stojí nezisková organizace Pohoda a získala nejenom za ni Cenu Floccus. Zdenka byla také u toho, když organizace představovala sociální podnik před porotou a také byla u převzetí ceny. A jakou činnost má v kavárně nejraději? Úklid.

Cenu uděluje Nadace České spořitelny, jež podporuje organizace, které pomáhají lidem překonat bariéry, které jim do cesty staví stáří, mentální postižení nebo závislost. Cena Floccus náleží organizacím a jednotlivcům, kteří dlouhodobě podporují stejné cílové skupiny. O vítězích rozhoduje veřejnost i odborná porota.

Symbolem Ceny Floccus jsou chomáče chmýří pampelišek (floccus znamená v latině chomáč), které jsou křehké, ale zároveň odolné a životaschopné. Přesně to jsou vlastnosti, které se pojí k aktivitám, jež podnikají organizace a jednotlivci na podporu osob na okraji společnosti.

Ocenění v roce 2016

Cena pro organizaci:
Hospic sv. Jiří, Cheb (aktivní a důstojné stáří)
Pohoda - společnost pro normální život lidí s postižením, Praha (péče o lidi s mentálním postižením)
Proxima Sociale, Praha (prevence a léčba drogové závislosti)

Cena pro jednotlivce:
Mgr. Nina Janyšková (prevence a léčba drogové závislosti)
Mgr. Jiří Richter (prevence a léčba drogové závislosti)
Mons. Josef Suchár (péče o lidi s mentálním postižením)

Zvláštní cena poroty: Quip ČR
Cena veřejnosti: Diakonie ČCE - Středisko v Myslibořicích
Cena zaměstnanců ČS: Oblastní charita Hradec Králové

Cena Floccus

Vyzdvihujeme na světlo odvahu a práci jednotlivců a organizací, které jsou s těmi, od nichž se společnost odvrací. Právě jim patří Cena Floccus. 

Jejich práce je odvážná, společensky potřebná a ne vždy oceňovaná. Přitom dokázali vybudovat něco, o čemž byli jiní přesvědčeni, že je nemožné. Cenou Floccus vyzdvihuje Nadace České spořitelny organizace a jednotlivce, jež věnují svůj čas, péči a energii seniorům, lidem s mentálním postižením nebo prevenci a léčbě drogové závislosti.

Pohraniční vísku Neratov charakterizuje její kostel se skleněnou střechou. Zchátralému kostelu a vysídlené vesnici po roce 1989 vrátil život rokytnický farář Josef Suchár. Předsevzal si obnovit kostel, poutní tradici i celou ves. Svým nadšením strhával lidi, přesvědčil i několik mladých rodin, aby se do vsi natrvalo přistěhovaly. Ty si ke svým vlastním dětem do pěstounské péče postupně přibraly i opuštěné děti z dětských domovů. V roce 1992 vzniklo Sdružení Neratov, které se kromě obnovy kostela a života ve vsi zaměřuje i na pomoc pěstounským rodinám a lidem s postižením prostřednictvím chráněného bydlení a chráněných dílen.

„Odvaha je pro mě krokem do neznáma, kdy obyčejní lidé dělají neobyčejné věci. Když Jarda ministruje s maňáskama a Roman se lvem a opicí, kteří taky musejí mít farářské oblečení, anebo když mi Jirka přináší obětní dary, položí mi je na oltář a zeptá se mě ‘Dobrý den, co s tím budeš dělat?”’, není jednoduché zachovat důstojnost okamžiku, ale práce s nimi je strašně radostná.” Josef Suchár obdržel za svou cestu a pomoc druhým Cenu Floccus.  

MUDr. Zdeněk Kalvach,
první místopředseda výboru České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP, člen Rady vlády pro seniory a stárnutí populace a člen Výboru pro biomedicínu a lidská práva

Žijeme v časech krvavých konfliktů a tragických exodů za humny i domácího opovážlivého pohrávání si s domnělou bezcenností a společenskou zátěžností těch či oněch lidí, jednou příliš neschopných, jindy příliš starých, příliš cizích, jiných či jinak „divných a neužitečných“. Jsme svědky vzedmutí nemilosrdné xenofobie i přesvědčení, že „podivní a neužiteční“ mohou a mají být obětováni jakémusi prospěchu celku – žádné štráchy, hlavně ať neruší a moc nestojí.

Proti těmto trendům stojí úctyhodné úsilí jednotlivců a malých uskupení, těch, kdo z různých důvodů, z osobní zkušenosti či z hlubokého přesvědčení podávají pomocnou ruku a skýtají naději „těm, od kterých se společnost odvrátila“. Naději na osud méně nespravedlivý, na život méně zlý a nenormální, na integraci, participaci, pro někoho na novou šanci. Dnes, v časech neklidných, navíc udržují kontinuitu lidskosti a milosrdenství, jeden ze svorníků časové vertikály lidského rodu, a také naše zakotvení v evropském společenství zemí vyspělých nejen ekonomicky, ale především mravně. O to je dnes společensky závažnější i činnost nadací a dalších filantropických snah, bez nichž by se ony dobré úmysly nemohly realizovat – jde o víc než o charitu, jde o investici do sociálního kapitálu společnosti a jeho úrovní podmíněného politického směřování.

Dnes nejde jen o, byť jakkoliv naplňující, pomoc konkrétním znevýhodněným lidem - jejich desítkám, stovkám i třeba desetitisícům. Jde o společné úsilí zabránit krachu univerzálního systému mravních hodnot, vyvanutí konceptu novodobého humanismu, revizi ideálu Alberta Schweitzera, profilující osobnosti „úcty k životu“, že „podstatou humanity je, aby nikdo nebyl obětován žádnému společenskému cíli“ – dnes se chce dodat, tím méně pohodlnosti, plytkého strachu, sobectví.

Uprostřed všeho toho dramatického dění je velmi naplňující a obohacující podílet se na aktivitách Nadace ČS, mít možnost vidět odhodlanou podporu žádoucích cílů i setkávat se s těmi, kdo pomocnou ruku podávají, kdo lidskost obdivuhodně naplňují přímo v polních podmínkách první linie.

Přeji Nadaci co nejvíce úspěchů při šíření obecného povědomí o podporovaných a oceňovaných projektech i organizacích a také co nejvíce nových uskupení vzešlých z nápodoby takto podpořené dobré praxe – jako by vyrostlých ze semínek rozesetého chmýří pampelišek, ze semínek floccus.

Created by studio loudmark